Analogové fotky - efekt kinofilmu a polaroidu

Základem stylu je způsob, jakým film zaznamenává barvu a světlo. Pleť dostane teplý přirozený tón bez digitálního vyhlazení, kontrast je měkčí a černá je mírně nadzvednutá, takže snímek působí vyvolaně, ne vypočítaně. Přes celou plochu leží jemné zrno, které je vidět hlavně v hladkých partiích, na stěně nebo na obloze. Právě ono vytváří dojem skutečného kinofilmu.

Série míchá několik analogových způsobů focení. Část snímků nese bílý polaroidový rámeček s měkkým, lehce vybledlým obrazem uprostřed. Jeden vzniká tvrdým bleskem jako z jednorázového foťáku, i s typickým stínem vrženým na stěnu a jasně nasvícenou tváří. U dalších se u okraje záběru objeví průsvit světla, tedy ten teplý pruh, který znáte z prvních a posledních políček filmu.

Analogová nálada vzniká v obyčejných prostorech, kulisy jsou proto jednoduché: kuchyně v ranním světle, balkon nad městem, pláž za soumraku, interiér auta a lavička v parku. Oblečení jde stejnou linkou, tedy obnošené tričko, pletená vesta, džínová bunda nebo tenké šaty. Výsledek působí nenuceně a přirozeně, jako by vás někdo vyfotil mimochodem, mezi dvěma zastávkami dne.

Zrnitá teplá estetika funguje na profilu i v sérii příspěvků, protože se zřetelně odliší od vyhlazených fotek z mobilu. Soubory mají vysoké rozlišení, takže se stejně dobře hodí na papír: malé výtisky do alba, čtvercové fotky s bílým okrajem na ledničku nebo řada snímků pověšená na šňůrce v pokoji. Z jedné objednávky máte několik variant foťáku i kulis.